Proč bychom měli pracovat i s temnotou

Znáte to: Nezaměřuj se na nic negativního, nebo si to přivoláš.....

Chtěla bych ukázat jiný pohled na práci se Světlem a Temnotou. Světlo a Temnota.... Prastaré síly... Můžeme jim říkat také Konstruktivní a Destruktivní síly... nebo jednoduše po česku spojující a rozkladné.

Tyto síly v celém Vesmíru neustále pracují - působí. Nelze asi předpokládat, že někde funguje jen jedna síla a všechna hmota i jemnohmota stále drží pohromadě. Nejspíš tyto síly působí navzájem a způsobují jemné či hrubší napětí - vibrace a tím drží vše jaksi pohromadě funkční.Tady jde spíš o to, jak se na tyto síly dívám, zda negativně (s negativním odporem) nebo neutrálně a prostě je jen zkoumám, pozoruji.

Podívejme se na tyto síly ještě z jiných stran. Takový jednoduchý příklad. Mám kostky Lega, postavím si domeček. Super! Mám radost. Hraji si, ale po nějaké době zase trochu dospěji a už mě domeček nebaví. Další kostky nemám nebo jen málo. Chtěl(a) bych si postavit něco lepšího, zlepšil(a) jsem si dovednosti, schopnosti, vyrostl(a) jsem.

Pokud se silami i destruktivními (rozkládající strukturu) pracuji, ovládám je, prostě jednoduše kostičky rozeberu a mohu si stavět (konstruovat) něco nového. Použil(a) jsem destruktivní rozkladné síly na rozebrání Lega a poté konstruktivní síly na stavbu nového. Mám vše pod kontrolou. No ne?

Pokud ale s nimi neumím zacházet, nevím, jak to funguje, v tomto případě začnu do domečku z lega kopat, šlapat na ně a místo kostek a poté nové stavby mi zbyde jen nějaký nepoužitelný šrot. To je příklad, kdy nepracuji vědomě (neovládám proces) s rozkladnou silou tak, aby spolupracovala a doplňovala tu spojující. Tj. rozložím, složím něco nového, lepšího, sofistikovanějšího, pro mě zrovna v tu chvíli zábavnějšího nebo krásnějšího.

Pokud tedy vím, jak to funguje a mám to ovládnuté, umím s oběma silami pracovat, je to příklad, kdy moje destruktivní a konstruktivní síly SPOLUPRACUJÍ, aby vytvořily něco nového, jiného.

Stejně to pracuje ve všech rovinách Bytí. Symbolicky si to představme. Temné, rozkladné síly pracují: např. tvořící humus z bioodpadu, který rozkládají v kompostu a ten lze poté využít jako hnojivo na další růst rostlin. Můžeme symbolicky převést na sebe. Zpracuji své odpady (nežádoucí, již zastaralé energie) a poté využiji tu zbylou podstatu (třeba i ponaučení) pro svůj další růst.

Tyto síly působí všude. V nás i kolem nás, neustále. No, někdy mají pauzu a lehce podřimuje jedna nebo druhá strana, ale jsou zde.

A co když se těchto sil bojím, třeba i podvědomě / nevědomě, nebo mě nezajímají, nebo jim prostě nechci věnovat pozornost, abych si náhodou něco nepřitáhl(a), nebo je dokonce popírám jako neexistující? Co se děje pak? Ony si tam stejně pracují, jen je nemám pod dohledem, nejsem s nimi obeznámen(a), ignoruji je, nejsem v kontaktu, nechápu jak fungují, ještě jsem je neovládl(a), takže si tam mohou svévolně dělat, co chtějí. A ony se ty síly občas i nudí a pak na sebe upozorňují jako nevyzrálé děti a dělají pěkné lumpárny... :) Nebo je potlačím (já přeci nemám nic temného, destruktivního v sobě!) a ony si pak vyjedou a ukáží se zrovna ve chvíli, kdy to nejméně potřebujeme, nebo kdy naberou neskutečné síly, aby o sobě daly vědět a my je už více nepopíraly. No, to taky může být pěkný mazec. Určitě všichni takové zkušenosti máme.

Pokud se na tyto temné, destruktivní síly zaměřím, prozkoumám jak fungují, trochu si s nimi vědomě "pohraji"... Zpočátku si párkrát mohou i ony pohrát se mnou :), tak pochopím, jak to chodí a mohu je postupně ovládnout a použít tak, jak je to potřeba v souladu a návaznosti se Světelnými, spojujícími, konstruktivními silami. Takže ano, třeba mě popadne úplně destruktivní vztek, ale já neroztřískám nábytek nebo někomu nedám pár facek, ale prostě už poznám, že Temnota se hlásí o slovo a já mohu např. tento vztek šikovně přesměrovat na jinou činnost, kde je potřeba hodně energie, které se mi běžně třeba nedostává. Takže najednou šatna/garáž/komora apod., co jsem jí chtěl(a) už půl roku vyklidit lítá a úklid se započal :)

Toto byl pohled na jednodušší síly konstrukce a destrukce - Světla a Temnoty. Teď si představte, co vše může na tomto světě a v celém Vesmíru existovat a působit za síly v různých rovinách Bytí.... Nekonečně mnoho a nekonečně malých i velkých.

Při práci na sobě se zaměřujeme na Vyšší Já, vyšší roviny Bytí, ale ty neexistují bez těch temných součástí, bez nižších rovin, stínů. S každou nově otevřenou vyšší světelnou rovinou se otevírá i naše temná rovina podvědomí až nevědomí a obráceně. S každým nadevřením podvědomí a nevědomí se otevřou i světelné vyšší roviny nás samých. A my si postupně máme možnost uvědomit, kdo jsme. Kdo my to vlastně jsme v tom celku jako celistvé bytosti? Dáváme si takové otázky? A takto rovinu po rovině (vždy v tom dvojí provedení duality rozšiřujeme naše Vědomí sebe sama vrstvu po vrstvě (slupku po slupce jako u cibule) o takové koule - prostor kolem nás a rozšiřujeme tím pole našeho vnímání za hranice naší viditelné reality. To je to, čemu se říká ROZŠÍŘENÉ VĚDOMÍ. Zase to funguje oběma směry - ven i dovnitř. Není to jen o tom se někde nadopovat halucinogeny a zažít cosi - rozšířený stav vědomí a pak se zase smrštit zpět. Za mě je to prostě o kontinuální nekonečné "práci" na sobě sama. Někde bylo psáno: Poznej sebe a poznáš Boha / Vesmír.

Skrze sebe lze opravdu poznat celý Vesmír, ale rozhodně ne za 14 dní ani za jeden lidský život :)

Pokud odhlížíme od temných, špatných věcí, které se dějí a budeme si namlouvat, že se nás netýkají, nebo se jich bojíme a nechceme si je tzv. přivolat, stejně nás jednoho dne obloukem doženou - po té kouli :). Pokud zavírám oči, že se někde něco děje nepravého a nechci s tím nic mít, jsem spolutvůrcem a nepřímým podporovatelem. Pokud mě to nezajímá, nevím, co se kde děje, nechci to vědět, nezajímá mě hloubka věcí, jednoho dne to ke mně znovu přijde, abych tuto energii mohl(a) prozkoumat a reagovat na ni. Platí to i obráceně na druhou stranu polarity - na Světlo. Někdo odmítá své světelné Já :). Naše Já jsou mnohadimenzionální a vůbec nevíme dosah našich činů nebo nečinů. A naším úkolem tady je vidět dál a dál a zkoumat ten náš dosah, poznávat fungování Vesmíru.... Proč tedy odhlížet od síly, která nám může být stejně nápomocná jako ta druhá? Stále mluvím o Světlu a Temnotě, o Konstruktivních a Destruktivních silách. Tyto síly nejsou jen vně nás, jsou prostě všude...uvnitř i vně (zdánlivě vně ;) ).

Je jedno, jak se nakonec rozhodnu se zjištěními, situacemi a souvislostmi naložit, ale pokud jednám na základě poznání, prozkoumání daného tématu, problému, jakkoliv si to nazveme a vědomě se rozhodnu pro nějakou variantu s tím, že beru zodpovědnost za možné následky, je to jiné, než když se pro něco rozhodnu nevědomě a nezajímá mě to a něco podepíši někde, nebo udělám / nechám si udělat bez toho, abych znal(a) podstatu věci, souvislosti, energetické pozadí atp. Pak přijdou následky, konsekvence, abychom měli možnost znovu věci prozkoumat a uvidět, co to udělalo :) A to se pak divíme, co to k nám přišlo.

Zpět k silám Světla a Temnoty. Tyto síly působí v součtu vyrovnaně, jsou součástí Vesmíru a původního Zdroje. Tyto síly udržují rovnováhu v Bytí a my se učíme také být v rovnováze a oscilovat kolem zdravého středu. Pokud se zdržuji více na jednom konci polarit (příliš ve Světle nebo příliš v Temnotě), Vesmír to vždy vyváží v součtu zase do harmonie, tj. někde na druhé straně tvořím zase tu druhou polaritu. To je potřeba si neustále uvědomovat, se silami vědomě pracovat, poznávat je a uchopovat tak, abych s nimi mohl(a) tvořit ve vzájemné spolupráci a správně je používal(a) ve vhodných situacích. Ne že tyto síly tady se mnou budou neustále smýkat.

A ještě další pohled na "věc". Můžeme si představit, že vše, co je nad povrchem, tj. ve vědomí a nadvědomí, je tzv. osvícené (Zdroj / Slunce svítí shora) a to, co je v podvědomí a nevědomí je temné, neosvícené, nepoznané...leží to pod povrchem, kam Slunce / Zdroj nesvítí. My máme možnost podívat se pod úroveň vědomí (do sklepa :)), sáhnout tam a vynést určité věci / energie na povrch, nechat je osvítit světlem, poznat je, prohlédnout si je a pracovat s nimi. Jak, to je zase na jiný článek. A takto, pokud se nebojíme poznat sami sebe, můžeme "z temnoty" nevědomí vytahovat na povrch a světlo světa různé své záležitosti (všimni si podstaty slova zá-ležitosti... věci, co leží za hranicí viditelného). Tímto tyto záležitosti osvítíme, protože je vytáhneme, podíváme se na ně a přestávají být temné, tajemné, nepoznané. Tj. opět, když je ignoruji, odhlížím od nich, nezajímají mě, nechám je tam, neznamená to, že tyto energie nepůsobí na celek dění života.

To stejné se děje i vně ve světě, působí zde skrytě síly, které si dělají, co chtějí, pokud jim není věnována jasná pozornost. Je potřeba se na ně zaměřit, vytáhnout je na světlo světa, poznat je a pak se k nim mohu nějak postavit, nějak se rozhodnout, něco udělat či neudělat, třeba i jenom v energiích, kdy zaujmu nějaký postoj. Ale nechat vše být, že se mě to netýká, není cesta. Tyto síly se pak roztahují, mají volné pole působnosti, pokud jim nikdo nevymezí hranice - jdou dál a dál.

A jak rozeznat co jsou jaké energie? Nemá občas temnota jen kabátek odrážející jas Slunce? A světlo zase temný háv? Jak poznám, co je podstatou věcí a událostí? Co je pro mě dobré a co nikoliv? Odpovědí je intuice, cit. A intuici a cit posilujeme a zjemňujeme cvičením, každodenním používáním, laděním se na frekvence daných událostí, věcí, lidí, bytostí... A tím, že se propojujeme sami se sebou, se svými vyššími i nižšími Já, se svou multidimenzinalitou, schopnostmi, dovednostmi a vnímáme propojeně, celistvě a nikoliv odděleně a nesouvisle, povrchově (nekoukáme do sklepa).

Tj. zase jsme u toho: Poznávejme sami sebe, poznáváme tak Síly Vesmíru, lépe je chápeme, lépe jim rozumíme, uchopujeme a tím je lépe a lépe ovládáme a můžeme sami vědomě udržovat rovnováhu, nebo se rychle vracet z vychýlení (přeci jen jsme lidé a k výchylkám bude neustále docházet) do harmonie, do středu sebe sama a odtud používat síly správně, cíleně a tvořit z harmonie více harmonicky... A co tvořit? No začneme u sebe... svého zdraví, imunity, vztahů, nejbližšího prostředí a pak můžeme zvětšovat rádius...