1) Otevřený přístup: "Vše je možné."

Stačí si to představit, nebo se jen zpětně pořádně podívat na svůj život. A co si nedovedu představit, tj. vzít zpoza rohu své mysli a postavit si to před sebe, abych si to mohl/a pořádně prohlédnout, to představuje pouhé omezení mé mysli - blok - přerušený tok energie.

Buďme otevření ke všemu, co k nám přichází, nezavírejme před tím dveře (i když na to máme také právo), neodsuzujme, ale zkoumejme. Nebuďme ani příliš naivní a důvěřiví, stačí otevření -> pozorujme a zkoumejme. Vše má svůj důvod a účel...a ne jen jeden, proč "to" k nám přichází ....vykonat své....

2) Příběhy a pohádky

Tisíce osudů, tisíce příběhů (vč. těch našich)... Víte, proč máme rádi příběhy a pohádky a proč se zachovaly a překonaly tisíce let? Je v nich odkaz. V každém příběhu je něco, co nás může oslovit (proč asi?), obohatit, něco, co nám předává vzkaz. Ať si čtete, nebo se díváte na jakýkoliv film nebo příběh, ve všem je vzkaz. Stačí uvidět, co nám chce sdělit, předat. I v sebehorším zpracovaném béčkovém filmu / knize lze vzkaz uvidět. Nic není odděleno od Zdroje a tak i příběh k autorovi přijde skrze cesty Vesmíru s určitým poselstvím. Odfiltrujte to "nedokonalé" a uzřete to, proč dílo vzniklo a doputovalo až k vám....

Prozkoumejte svůj příběh života. Jaký vzkaz v něm objevíte?

3) "Naše já se odráží ve všem." Poznej sám sebe...

Co děláme? Jak žijeme? Proč? Co tvoříme? O co se pokoušíme? Zpíváme, tančíme, bavíme se s lidmi, řežeme dřevo, mluvíme, křičíme, smějeme se, pláčeme... nekonečno možností projevu... Prozkoumejme všechno...

Klaďme si otázky... Pokud nemáme otázky, nemohou přicházet odpovědi... A jsem připraven(a) přijmout jakoukoliv odpověď?

Jak zpívám? Proč nezpívám? Tančím? Proč ne? Co nejraději dělám, proč? Zkoumejme, nedělejme věci automaticky... nejsme roboti...

Posílejme otázky do éteru a zachycujme odpovědi..... někdy přijdou hned, někdy si dávají na čas (jsme připraveni slyšet pravdu?) ... v hlavě, v tom, co pronese někdo jiný a s námi to zarezonuje, v hudbě, ve filmech, věta v knize, něco přečtu, nadpis ve zprávách ... ano, článek je o něčem jiném, ale co je skutečná realita?? Všude leží odpovědi, jen je uvidět.

A co jsou skutečné projevy mého pravého já? Dali jste si někdy v klidu a pohodlí na bezpečném místě tuto otázku? Kdo jsem skutečně Já? ... A dali jste čas odpovědi, aby mohla sama přijít?

Jsem to skutečně Já nebo nějaká naučená reakce? Program?

Programy jsou stará ( často negativní ) přesvědčení vzniklá z nezpracovaných negativních zážitků a uložená jako program v našem energetickém poli, často v podvědomí nebo v nevědomí. Některá přesvědčení mohou být naprogramovaná záměrně, implantovaná (pro účel Hry - informace pro pokročilé :) ). Tato přesvědčení běží na pozadí mysli jako programy na pozadí počítače a vytváří nám automatické reakce na různé podněty, situace v životě. Proč často člověk v dané vypjaté situaci nemůže zareagovat jinak? Program automaticky naskočí a koná. Jak programy identifikovat? Snadno. Poslouchejte se, co opravdu říkáte, když někomu něco vyprávíte. Co komu píšete? Co si v hlavě často myslíte? Jaké věty se opakují?

Zkoumejte to jako nezávislý pozorovatel: příklady...

"Jé, já zase nestíhám. Já to snad nikdy nezvládnu."

"Proč to furt musim dělat já?"

"To není spravedlivý."

"Vždycky mě naštve...."

"Proč nemůžu nikdy..."

"Je to zoufalý, nemůžu (dosaď si)...."

Cokoliv takového JE PRO-GRAM. Je to staré, velmi staré.... Když se Vám to povede takto identifikovat, napište si to. Nahlížejte na to s odstupem.

Jak se programu zbavit?

"Jééé, PROGRAM. Nevyhovuje mi, nechci podle něj dál fungovat."

Je potřeba nic neodstrkovat, tlak - odpor vytváří protitlak, proto je potřeba situaci přijmout takovou, jaká je a odtud se odpíchnout. Jednoduše např.:

"Přijímám, že zase nestíhám, pořád nestíhám." (Pořád nestíhám.)

"Přijímám, že mě nikdo nechápe." (Nikdo mě nechápe.)

Nechat projít emoce ven při opakování této jednoduché věty dokola. Sledujeme, co to s námi dělá v hloubi duše i (nebo) v tělě.

EMOCE - moc vyjádřená v energetickém poli. Pokud ji potlačím, vytvořím NEMOCE... neprojevená energie se usadí v těle na různých místech....v orgánech a nakupuje se tam, kupí, tělo ukládá, odkládá, neví už časem kam s tím...a je tu nemoc, upozorňuje na sebe "Heleď, tohle už by se mělo řešit!"

Po vypuštění potlačených emocí je programy třeba zrušit/smazat (jako z paměti počítače) tady v této realitě, napříč časoprostorem, napříč dimenzemi, úrovněmi, prostě napříč existencí.. Teď mažu mažu mažu...a jakkoliv si to představím, vše platí, funguje. Vizualizace je velmi silná a účinná metoda tvorby reality. Nemusíte všemu věřit, stačí to zkoušet a pozorovat :)

Pokud nám různé emoce a programy lezou samovolně ven, nebo u různých příležitostí v životě, např. strachy, děje se nám to, aby vše vyplulo z podvědomí na povrch a my máme příležitost to UVIDĚT, zaujmout pozici nezávislého pozorovatele a vše identifikovat a zpracovat. Máme příležitost vše usazené z těla vyplavit, od-pustit a ZRUŠIT PROGRAMY - stará přesvědčení. Uvidíte, jak vše postupně půjde lehčeji.

Ehm, nepřipomíná vám to v současnosti něco?